Nebe

tak se ptám sám sebe
pro koho je nebe
to centrum lidských štěstí
pro koho je vnitřní klid


vzpomínám na tebe
ač bylo to již dávno
a otázky jsou v mysli
jak jej lze obejít


sám lesem někdy kráčím
ve stromech duše hledám
myšlenky potem zmáčím
prázdnotu z dna zvedám


mne touha k štěstí vede
leč stezku vidět není
tvář natřená je medem
a múj život se mnění


    +      +      +


tak se ptám sám sebe
a odpovědi čekám
co když nebe není
té myšlenky se lekám


však náděj jak se říká
je spásou pro nás živé
ve stínu chladem miká
to svědomí mé křivé


navzdory tomu jedu
a sem tam ohlédnu se
slzy mám plné jedu
tu přidat budu muset


do cíle vede cesta
s níž vánek poletuje
pro blaho lidské rasy
svúj klid všem obětujem

Hledání

Co se dnes odhodlám hledati na prvním míste,

s úsměvem ve tváři cestou obohatí veselé písne



Celej den přemýšlím, když slunce zapadne, že i k vám zajdu,

s písničkou dobře vím, že svúj směr ke štěstí určite najdu

Hospodská óda pro cestu na nádraží

 V Olomouci hvězda září

cestou městem na nádraží

Osudy se někdy maří

sedmého je v kalendáři

Koukám cestou otupěle

necítim se osaměle

I když mi tu někdo mele

celej den se cítim skěle

Chvíli pěšky, chvíli v buse

na panáka ja sám zvu se

Za chvíli však budu muset

zrychlit tempo a jít klusem

Jak se blížim ke stanici

střídam chodník se silnicí

Vídám lidi stresující

všechno je to na palici

Život

 Sme ľudské bytosti spojené s prírodou a v spoločenstve kvetov,

v žilách nám prúdi krv predkami tvorená, starodávnych svetov

Zvieratá bratia sú a ryby sestrami tam v lone matky Zeme

prechádzkou po kraji zaliatom lúčami, v slnečnom dni si drieme...

...Život

Slunce

 Slunce v duši

máme ho všichni co jsme těď tu a tady

V srdcích nám buší

dáme vám kousek sebe do pozdějších dnú bez nálady