Nebe

tak se ptám sám sebe
pro koho je nebe
to centrum lidských štěstí
pro koho je vnitřní klid


vzpomínám na tebe
ač bylo to již dávno
a otázky jsou v mysli
jak jej lze obejít


sám lesem někdy kráčím
ve stromech duše hledám
myšlenky potem zmáčím
prázdnotu z dna zvedám


mne touha k štěstí vede
leč stezku vidět není
tvář natřená je medem
a múj život se mnění


    +      +      +


tak se ptám sám sebe
a odpovědi čekám
co když nebe není
té myšlenky se lekám


však náděj jak se říká
je spásou pro nás živé
ve stínu chladem miká
to svědomí mé křivé


navzdory tomu jedu
a sem tam ohlédnu se
slzy mám plné jedu
tu přidat budu muset


do cíle vede cesta
s níž vánek poletuje
pro blaho lidské rasy
svúj klid všem obětujem