Z rána jsme dětmi vedenými moudrosti starších.
Jak louče nabírají na síle, před polednem dozrávame v názorech, i silách svých.
Když ale slunce vyjede nejvýš, v poledne stojíme pevně na nohou s hrdostí a pýchou koukáme vpřed.
Dobíhame.
Po obědě dosáhneme vlastní vrchol bytí a žneme úspěchy z naší práce.
Nad šířím obzorem pozorujeme západ slunce a postupně se měnící generace. Přemítame v obrazech náš život, sálá z nás pokoj.
Pak nastane noc.
Unaveni s pokorou loučíme se s dnem. Naplnil se život. Období plné odcházení a návratů, přijímání a rozdávání, radosti z vytvořeného.
Jsme krásne bytosti už věky věků. Jsme sluneční louče splynuté s nebeskou zahradou.
0 Komentáre